Škola vs. blog

17. září 2009 v 19:02
Tak mám tady pár problémů které se týkají i tohohle blogu:
1. Začala škola a musím se učit jelikož na tom teď už hodne záleží.
2. Newím co sem psát
3. Nevím co sem psát
4. A ještě ke všemu nevím co sem psát nebo jakou sem přidat rubriku.
 

Facebook.com

22. srpna 2009 v 19:05
Hele fakt mám veeeliké doporůčo na Facebook = www.facebook.com

Je to ta nejlepší stránečka na pokec s příteli a je tam good zábava - a ty kvízy....ty jsou bezkonkurenčně THE BEST !!!! Fakt doporučujuuu !!!

(Jsem tam jako Nikola Maléřová a ty ?)

Awoja

22. srpna 2009 v 19:02 | Nikush€
Awojaaa !!!
Těšíte se už do školy ??? Já strašně !!! Nemůžu se dočkat !!! (ale jen na 1. týden- protože se nějak moc neučí). Taky mi leze strááášně moc na nervydělat okraje v sešitu xD je to na houby mají to kupovat i s tím xp.
Jelikož taky konečně už du do 8ičky tak si jako tak říkáme jak budeme strašit chudáčky malé prvňáčky jako osmáci a deváťáci nás v 1. třídě xD
Mno...ale teď sou takoví malí haranti drzí nevychovaní že se nás jako vůbec někteří nebojí xD voe někteří tě jako v klidu plácnou po zadku nebo ti řeknou ahoj...jako toto...
Já bych si to nikdy v 1. třídě nedovolila xD
Tak to tak s kamkama diskutujeme když dem někam ven...

A ještě jedna věc kterou by jste asi pochopilu jen kdyby jste to videli - v naší škole
....

Na chodbě jsou takové lavičky no... a ty sou věčinou rozdělené jen po jedné
no a my ,,starší" jsme si je už kdysi hoodně dávno spojili 3 k sobě a sou u zdi uprostřed chodby (naproti naší třídě) Mno a ti ,,starší" - alias 8,9.třída tam nepouští jiné třídy a vyhání je z těch laviček
No a tak to prostě pokračuje dál

......eight and nine 4ever......

 


Příběh o tlouštíkovi

1. srpna 2009 v 16:47 |  Other....

Příběh o tlouštíkovi

Tento příběh se odehrává v Praze za druhé světové války.Náš hrdina se jmenuje Václav. Mohl by se také jmenovat Stanislav ,ale dejme tomu. Má spoustu plánů ,je mladý zrovna nedávno se zasnoubil s mladičkou Annou a rád by se usadil.Do Prahy se z venkova stěhují za mírně nepříznivých podmínek . Zrovna vypukla válka a je málo paliv ,potraviny jsou na lístky a mladý muž plánuje otevřít obchod. Obchody většinou otevírají lidé ,kteří se také něco vyučili nebo mají aspoň obchodního ducha.Václav měl jen to jedno a to byl výuční list na řezníka. Obchodního ducha měl také ale to jen po te stránce ,že se chtěl zalíbit své snoubence. Spolu s tím také rád jedl a jelikož otvíral obchod řeznický ,byl vyučeným řezníkem a uzenářem , nemusel se po této stránce obávat ,že by hladověl. V jeho obchodě se vždy vynašly nějaké odřezky či zbytky salámu a paštik ,které se neprodaly.
Postupem času si náš mladík vybudoval stálou klientelu a jeho dobrácká povaha byla známa v celé oblasti. Chodili k němu nakupovat jak intelektualove tak lide s nižším ci žádným vzděláním. Václav byl také sprimar. Dokázal si udělat legraci z maličkosti ,které by jiného člověka ani nenapadla. Například neustále prohazoval slabiky u některých slov aby příchozího smutného zákazníka maličko rozesmál. Protože ,jak již jsem uvedla rád jedl ták bohužel postupem času velmi ztloustl. A bylo to také tím ,že jeho žena doma připravovala ze zbytků neprodaného masa pokrmy. Pokrmy to byly dobré ,vesměs velmi rustikální chuti a s patřičnou dávkou dobového patriotismu.
Jeho maminka dříve takto nevařila. Její jídla byla velmi jednoduchá až dalo by se říci odbytá jelikož jí vaření nebavilo. Nebavilo ji se ani syna zastat ,když byl například (jako školák) v nějaké tísni. Zkrátka byla maminkou z donucení a netajila se tím.
Náš Václav je nyní ale dospělý ,je mu 28 let , ma mladou hodnou ženu a dvě rozkošné dcerušky a asi by mu dieta prospěla. Má i jakési tušení (i když mu to nikdo neříká) ,že když zhubne ,bude se více líbit svému okolí a pučí v jeho mysli bizarní nápad. Říká si : Pán Bůh mě stvořil jako tlouštíka a v bibli se píše že vzal hlínu ,proč bych já nemohl vziti třeba vosk? A zformoval z vosku figurínu obézního mladíka ,dlouho se na ni díval a sám musel uznat že má i umělecké sklony ,co se týče věrohodnosti.
Druhého dne ale marně figurku hledal a ani jeho žena ani obě dcery nevěděly ,kam se figurka poděla.Uplynul rok a z Václava se stal štíhlý muž . Figurka se po krátké době našla také a byla rovněž štíhlá jako on. Jak se to ale mohlo stát se náš Václav do své smrti nedozvěděl ani jeho žena ,jen jedna z jeho dcer. Máte.li zdání ,že je tato historka pravdivá ,zkuste si přečíst Příběh o mladém rybáři ,možná , že na to přijdete. Nebo se zkuste zamyslet teď ,kdo to byl a jak to bylo provedeno?
Tímto můj příběh konči a doufám ,že byl aspoň trochu zábavný.

Pramen peněz

1. srpna 2009 v 16:47 |  Other....

Pramen peněz

Píše se rok 1817 , doba ponapoleonská ,doba obnovení. Císaře vyhnali a na jeho místě vládne sama nenávist. Mezi obsaditeli se frankfurtským židům daří o něco lépe ,dokonce získali za 440 tisíc Guldenů v roce 1811 občanské právo. Skoro čtvrtinu této sumy zaplatil Amscheluv otec ,pan Mayer Amschel Rothschild ,zakladatel rodinného podniku. Po odchodu Francouzů tato nová svoboda ale skončila ,město propustilo židy z veřejných pozic a zakázalo jejich nové přistěhování. Již během napoleonských válek bojovali intelektualove (napr.filozof Johann Gottlieb Fichte) , za rasovou čistotu národa. Nyni propaguje Friedrich Ludwig Jahn ,,nenávist vůči všemu cizímu", básník Ernst Moritz Arndt varuje před židovským pitváním svatých.
Studenti v ,,staroněmeckém" kroji loví neněmecky působící občany. Patrioti volají na spoluobčany židovské víry křikem ve tvaru ,,ej ,ej!"
Nyní pokračují vzbouřenci k Amschel Rothschildovu domu v Bockenheimove ulici 10. A to co se nyní stane sice není všeobecně známo ,ale legendy to popisují. Pán domu volá z balkónu svého domu:,,Vy chcete peníze od bohatého žida.Existuje asi 40 miliónů němců.Já mám stejný počet dukátů. Tedy na každého z vás se dostane jednoho dukátu a ten já teď shodím dolů a pak půjdete domů!" Povstalci ,jak se říká v jedné anekdotě svou oběť opouští. Tu minci si odnášejí domů.A tak jeho peníze a vlastně jenom ony Amschela Rothschilda zachránily.
Možná ,že toto je ten motor ,který se skrývá za ohromným úspěchem rodiny Rothschildových. Tato rodina zbohatla aby přežila. Možná sbírali Rothschildovi své poklady také z toho důvodu aby si koupili tuto samozřejmost ,které se říká tolerance. Bohatství stabilizovalo jejich prekérní existenci pomocí massivniho zlata ,učinilo je pevnými proti nepřátelství těch ,kteří si říkali křesťané.
Skrze celá staletí probuzovali Rothschildovi v těch ostatních jedovaté fantazie , halucinace vzpour , různé popisy neslušně nabytého majetku a obscénní moci. Karikaturisté portrétují bankovníky jako orlí nosy ,kteří nechávají vstávat novým vládám a opět je nechají padnout ;jako zlé krále s podobiznou zlatého telete v koruně , s kostnatými drápy ,které se snaží urvat celý svět. ,,Kdo vládne a reguluje politiku na celé zeměkouli?",ptá se básník lord George Gordon Byron v jeho básnické skladbě Don Juan a sám si odpovídá: ,,bankovníci jako je žid plný peněz Rothschild.
Měli by ale bez podpory bohatých Rothschildů frankfurtští židé možnost svobodně volit do parlamentu?Mohli by ruskému carovi v roce 1891 odmítnout půjčku a tím protestovat proti antisemitismu tehdejší ruské vlády? Mohl by Edmond de Rothschild roku 1882 ,který byl sám v nouzi financovat přestěhování židů do Palestiny a tak položit základ k dalším přestěhovaleckým vlnám?
V 19.století vybudovali Rothschildovi největší peněžní institut světa ,který majetkem převyšuje každého dnešního počítačového či ropného miliardáře. Peníze znamenaly vymanění se z obav ,ponižování a utrpení.

Příběh o mlze

1. srpna 2009 v 16:46 |  Other....

O mlze

Letěl-li by někdo letadlem přes kanadskou provincii Quebec, v některých dnech by pak měl možnost pod sebou uvidět pohádkově krásnou krajinu. Mezi lesy ,které se táhnou až k horizontu se objevuje hustá mlha. Tato mlha často pokrývá řeku či nějaké jezero,jestliže je vzduch ,který nad hladinou proudí chladnější než voda. Tento vzduch se ohřeje a je schopen přijmout více vlhkosti. Nad vodou se utváří uzavřená mlhová lavice ,která ale není tak hustá. Tento styl mlhy se popisuje jako advekcni mlha. V pobřežních oblastech se to stává dosti často ,když v zimě teplý vlhký mořský vzduch dosáhne chladnější pevniny. Výskyt mlhy může souviset také se studenými mořskými proudy.
Na kanadském východě přináší například Labradoruv proud a proud svatého Lorence ledovou vodu do přímořských oblastí jižně od Neufundlandu. Tam se tato studená voda setká s teplejším Golfským proudem ,tak že se zde zvlášť často pak tvoří mlha.Ona často stěžuje práci bouřkami potrápeným neufundlantskym rybářům a stěžuje jim práci a to především v zimě ,když se tvoří jíní.
,,Údolím se táhne bílá mlha, která se na okraji rozpouští, vznáší se a rozšiřuje se". Takto popisuje francouzská spisovatelka Sidonie Colette fenomén ,který můžeme pozorovat všude na světě.
V zimě po ránu na venkově.Po opuštění domu použijeme cesty ,která vede ven z vesnice a již na jejím okraji začíná mlha. V lučinách zahaluje ovocné stromy a blíž k vodě topoly. Dole u potoka spolkne všechny kontury ,a když se člověk ohlédne vypadá vesnička strašidelně.
Při návratu z této procházky ,která vedla světem naplněným vatou , mlha na kraji vsi zmizela. Tam je trošku tepleji než v okolí a již tento mizivý rozdíl teplot postačí k tomu , aby bílé chuchvalce rozpustil. Nastane -li změna reliéfu nebo rostlin spolu s minimálním kolísáním teploty ,mlha tohoto typu se nikdy už sirokoplosne nerozšíří. Může se náhle objevit a stejně rychle zase zmizet. Nebezpečné je to především pro řidiče.
Mlha má ale také dobré stránky: chrání před mrazem.Jako deštník spouští to v noci ze země odpařené teplo zase zpět na zem a tím pádem paradoxně urči hranice samotnému ochlazení, ačkoli vlasne sama vznikla ochlazením. Tento teplotní ochranný efekt můžeme využít u ovocných plantáží či vinařských krajích, abychom ovoce uchránily před mrazem. Jednoduše se vyprodukuje mlha, rozpuštěním kouře přes porosty , v kterém pak má pára ze vzduchu možnost zkondensovat.





Kam dál